Josef Kotrba: Plynové kotle nejsou fosilní kotle a myslím, že přežijí i rok 2040

Před pár dny jste slavil první výročí v roli generálního ředitele ČPS. Jak rok ve funkci hodnotíte?

Byl to jeden z intenzivnějších roků v dějinách svazu, strašně moc se toho měnilo. Předně se připravovaly státní strategie, kde mezi nejdůležitější patří Vodíková strategie ČR, NKEP a Státní energetická koncepce ČR, kromě toho se připravovala implementace směrnice RED III, nový rámec pro podporu biometanu a KVET - ten rok zkrátka rozhodně nebyl nudný.

V rámci Českého plynárenského svazu jsme dokončovali transformaci svazu, mám radost, že naši členové nyní přebírají mnohem větší iniciativu. A těší mě také, že se podařilo v rámci svazu rozhýbat komunikaci.

Jaké byly z vašeho pohledu největší výzvy, kterým v uplynulých dvanácti měsících český plynárenský sektor čelil?

Po velmi turbulentním roce 2022, kdy začala válka na Ukrajině a kdy ceny komodit vyletěly do bezprecedentních výšek, byl minulý rok pro naše členy ve znamení uklidnění a normalizace. Největší výzvy tak souvisejí hlavně s budoucností a tím, jak se nám podaří prosadit úlohu plynu na příštích dvacet, třicet let.

Válka na Ukrajině má na sektor nebývalý vliv hlavně proto, že se od jejího začátku snaží Evropa zbavit závislosti na ruském plynu. Jaká je situace dnes?

V současné době plyn dovážíme jak z východu, tak i ze západu. V poslední době se hodně mluví o tom, že se ve větším podílu realizoval právě dovoz přes Slovensko, tedy aspoň částečně z Ruska. Zároveň je ale třeba říct, že jsme bez ruského plynu schopni žít. Téměř rok jsme měli prakticky nulový dovoz ze Slovenska – Nord Stream byl již mimo provoz a Jamal na suchu, takže z Ruska nešlo opravdu nic. Na fungování naší energetiky, na chodu domácností to nikdo nepoznal. Závislost na Rusku, která trvala desetiletí, jsme tedy úspěšně překonali.

Současnou situaci významně ovlivňují dva aspekty. Prvním je skutečnost, že Maďarsko, Slovensko a Rakousko dovážejí převážnou část plynu z Ruska. Ceny jsou však navázané na ceny burzovní, plyn je tam cenově podobný jako ve zbytku Evropy, tudíž se i tam plynem šetří a přebytky se posílají do zbytku Evropy. Druhým významným aspektem je poplatek „Neutrality Charge”, který zavedlo Německo. Je ve výši 1,86 Euro na MWh, a jde tedy o podstatný vícenáklad při dovozu plynu z Německa. Trh na to pochopitelně reaguje.

Jaké je řešení?

Zaprvé Německo slibuje, že tento poplatek od příštího roku zruší, což by bylo optimální řešení. Zda po zrušení budeme dovážet výhradně plyn ze západu, nebo bude pokračovat dovoz z východu, si ale netroufám odhadnout.

Na konci letošního roku skončí kontrakt o tranzitu plynu do Evropy mezi Ukrajinou a Ruskem. Jak to ovlivní situaci v Evropě a samozřejmě v ČR?

Spíš se domnívám, že i po zrušení kontraktu bude v nějaké míře pokračovat provoz přes Ukrajinu, a to na bázi krátkodobých kontraktů. Pokud tomu tak nebude, musím opět zdůraznit, že jsme v ČR prokázali, že se bez ruského plynu obejdeme. Otázkou ale je, jak se Evropa vypořádá s tím, že se přes ČR budou zásobovat země, které jsou nyní na ruském plynu závislé. Díky tomu se můžeme stát významnou tranzitní zemí. Že by byl plynu kvůli konci kontraktu nedostatek, nehrozí, může to mít ale dopad na ceny.

V médiích se teď hojně objevují texty o zákazu kotlů na uhlí a dřevo, který začne platit v září. Jako šéfa ČPS se vás asi nemusím ptát, jakého nástupce byste domácnostem doporučil…

Každý si to musí analyzovat podle místních podmínek, ale jestliže je do domu přiveden plyn, tak kondenzační plynový kotel bude v mnoha případech ekonomicky nejvýhodnějším řešením. Na tepelné čerpadlo sice mohu čerpat dotaci, ale měl bych si také rozmyslet, zda je pro můj dům či byt vhodné. A pochopitelně připadají v úvahu i kotle například na dřevěné pelety.

Jsou skutečně plynové kotle tou nejlepší variantou i přesto, že byla právě schválena evropská směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), která je často interpretována jako zákaz plynových kotlů s rokem 2040?

Směrnice neobsahuje zákaz plynových kotlů, hovoří o tom, že členské země mají připravit plány na odchod od fosilních kotlů. Například kotel na uhlí či koks je určitě „fosilní“. Plynový kotel naproti tomu nemusí nutně spalovat fosilní palivo. Do roku 2040 počítáme s tím, že v síti bude poměrně významný podíl biometanu. Předpokládám také, že v té době bude už plyn v rámci blendu obsahovat i vodíkovou složku. Jako plynaři trváme na tom, že plynový kotel se nerovná fosilní kotel a domníváme se, že přežije i rok 2040.

V Národním klimaticko-energetickém plánu se se zemním plynem počítá jako s přechodovým palivem. Co to pro odvětví znamená?

Záleží hlavně na tom, jak dlouhý bude přechod, a ve shodě s mnoha dalšími si myslím, že bude dlouhý. V rámci přechodového paliva se s jistotou použití plynu rozšíří - čeká nás plynofikace tepláren, které dosud topily uhlím, a jde o proces, který v příštích dvou letech nabude na intenzitě. Plyn bude rovněž hrát větší úlohu při výrobě elektrické energie, a to nejen v ČR, ale i v Německu, které v přechodu na zelenou energii do značné míry udává tón.

Jaký vývoj očekáváte ve výstavbě plynových elektráren, které mají nahradit uhelné zdroje?

Tento trend nabude na významu v příštích několika letech. V nejbližší budoucnosti očekáváme stanovení legislativně ekonomických podmínek, aby k tomu mohlo dojít. Důležité jsou dotační programy jako HEAT a aukce na podporu kombinované výroby elektřiny a tepla. V oblasti legislativy musíme hledat možnosti eventuální provozní podpory a zároveň opatření na usnadnění povolování plynových elektráren tam, kde nahrazují současné uhelné zdroje.

Několik let se mluví o vodíku jako o klíčovém prvku energetiky budoucnosti. Jak je ČR daleko v jeho implementaci do energetického mixu?

Tam jsme na začátku, protože vodíková strategie ČR je zaměřena na náhradu vodíku v průmyslu zeleným vodíkem, což představuje drtivou část toho, k čemu se ČR chystá. Druhou složkou je zastoupení vodíku v dopravě, to jsou všechno úkoly dané směrnicí RED III a v současné době se finalizují dotační programy, které to umožní. Využití vodíku v energetice je tak otázkou spíš další fáze a domnívám se, že bude spojeno zejména s vodíkem nízkoemisním, nikoliv se zeleným vodíkem v rámci přísně restriktivní definice RFNBO.

Co je třeba k tomu, aby si plyny v energetice udržely postavení významného hráče?

Domnívám se, že plyny si v energetice své postavení udrží prostě proto, že je velice obtížné je nahradit. Proto aby se však staly trvalým, a nikoliv jen přechodovým řešením, je nutné podstatným způsobem posílit úlohu nových obnovitelných plynů, případně využívat plyny na uchování energie (power-2-gas).

Pojďme se vrátit ke svazu. V březnu proběhla konference SymGas, jaké další akce ČPS chystá?

Vrcholem každé sezony ČPS je Podzimní plynárenská konference, která se letos bude konat v termínu 23. a 24. října v Karlových Varech. Doufáme, že kromě domácích přednášejících zajistíme i zajímavé hosty ze zahraničí, kteří se s námi podělí o jejich pohled na budoucnost plynu v energetickém mixu. Před pár dny proběhla Letní plynárenská škola, která je určena studentům vysokých škol, a od září do prosince proběhne kurz Od těžby ke spotřebě, který nejen odborníkům představí celý náš obor. Podrobnosti o všech akcích, které pořádáme, jsou k dispozici na našich webových stránkách.

Jaké jsou vaše priority pro další rok ve funkci? Kam byste tuzemské plynárenství, případně svaz rád posunul?

Priority jsou dané naší strategií. Mezi ty hlavní patří obhajoba plynu jako energetického zdroje, úkoly v rámci dekarbonizace, kde se soustředíme hlavně na náhradu uhlí plynem v teplárenství, a také prosazování plynných paliv v dopravě. Český plynárenský svaz bych také rád viděl jako kredibilní neutrální hlas, který za plyn mluví a je schopen spotřebiteli a jiným subjektům na trhu poradit. Zároveň musí být opět důvěryhodnou protistranou vlády a státních orgánů za plynárenský průmysl.