České plynárenství v létě přišlo o jednu ze svých výrazných osobností. Rudolf Novák spojil s oborem celý svůj profesní život, jeho zájem o plynárenství však zaměstnáním zdaleka nekončil. Byl odborníkem, kronikářem, popularizátorem historie, autorem odborných textů, přednášejícím i jedním z lidí, kteří stáli u zrodu Plynárenského muzea v Praze-Michli.

Jeho profesní cesta začala už v roce 1959 v technických službách národního podniku Benzina, kde se věnoval propan-butanu. Po organizačních změnách na počátku šedesátých let přešla tato agenda pod Středočeské plynárny Praha a Rudolf Novák se od roku 1961 stal jejich zaměstnancem. O něco později se jeho pracovištěm stal michelský areál, s nímž pak zůstal úzce spojen po velkou část svého profesního života.

Od svítiplynu po současnost

Do plynárenství přitom nastupoval ještě v době, kdy se v Michli vyráběl svítiplyn. Jako plynárenský kontrolor nepracoval pouze od stolu – jeho působištěm byla Praha i další části středních a jižních Čech. Kontroloval plynové generátory, plynová hospodářství čistíren odpadních vod i zařízení na propan-butan. Během své kariéry tak mohl zblízka sledovat zásadní technologické proměny oboru včetně postupného útlumu výroby svítiplynu v michelské plynárně, která definitivně skončila v roce 1975.

Jeho odborné znalosti měly podstatně širší dosah. Více než třicet let působil jako soudní znalec v plynárenství, přednášel historii oboru studentům VŠCHT a ČVUT a napsal řadu odborných i popularizačních publikací. Jeho jméno nesly stovky článků v odborném tisku. Vedle psaného slova se věnoval také dokumentování plynárenského života fotografiemi a po mnoho let patřil k aktivním členům Českého plynárenského svazu.

Duchovní otec Plynárenského muzea

Mimořádnou stopu zanechal v oblasti plynárenské historie. Významně se podílel na vzniku Plynárenského muzea v areálu Pražské plynárenské v Michli, které bylo otevřeno 30. března 1999. Jeho expozice dnes připomíná vývoj výroby, skladování, dopravy, rozvodu, měření i využívání plynu a současně uchovává řadu historických dokumentů, přístrojů a modelů.

Právě s Rudolfem Novákem je spojen také jeden z pozoruhodných příběhů muzea – záchrana části modelu michelské plynárny z roku 1937. Model, původně vytvořený pro Zemskou výstavu, se později ztratil. Při budování muzea však byly v Národním muzeu objeveny neevidované části, které se ukázaly jako jeho pozůstatky. Následná rekonstrukce trvala téměř sedm let a výsledný model se stal součástí muzejní expozice. Rudolf Novák tehdy patřil k lidem, kteří dokázali z jednotlivých dochovaných fragmentů znovu poskládat část historie michelské plynárny.

Skvělý vypravěč, nadšený sportovec

Plynárenství pro něj nebylo pouze profesí. Zajímal se o jeho techniku, lidi i minulost a dokázal o nich vyprávět způsobem, který oslovoval odborníky i širší veřejnost. Kolegové a přátelé jej znali také jako člověka s mimořádnou zásobou příběhů a anekdot, vášnivého fotografa a kronikáře. Vedle oboru měl rád turistiku, horské kolo a po řadu let také vodní lyžování a windsurfing.

Po více než čtyřiceti letech profesního působení sice odešel do důchodu, od plynárenství se však ve skutečnosti nikdy nevzdálil. Dál pomáhal uchovávat jeho historii, předávat zkušenosti a připomínat osobnosti i události, na které by se bez podobných nadšenců snadno zapomnělo.

Odchodem Rudolfa Nováka ztratilo české plynárenství nejen zkušeného odborníka, ale také jednoho ze svých nejvýraznějších pamětníků a popularizátorů. To, co během desítek let zaznamenal, napsal a pomohl uchovat, však zůstává součástí paměti oboru i pro další generace.