Na otázku „Transformace energetiky… ale jak?“ hledali odpovědi speakeři spolu s účastníky na 23. energetickém kongresu ČR, který pořádala společnost Business Forum. Kongres se uskutečnil 16. dubna 2024 v hotelu Grand Majestic Plaza v Praze. V prvním dílu reportáže se mimo jiné dozvíte, jak Green Deal zlevňuje ceny elektřiny, proč je ostrovní uvažování v ČR na škodu i jaké jsou nejdůležitější strategické dokumenty z pohledu ministerstev průmyslu a životního prostředí.

23. Energetický kongres ČR zahájil René Neděla, vrchní ředitel Sekce energetiky, představením návrhu SEK. Za důležitá poselství tohoto strategického dokumentu označil respektování trendů, to znamená dění v energetice v okolních státech i ve světě, nutnost zajištění ochranných pojistek a mechanismů a snahu o diversifikaci zdrojů pro případ krizí. www.business-forum.cz

Proč respektovat trendy v Evropě a ve světě?

Klíčové jsou podle Neděly nástroje k prosazování SEK například k urychlení výstavby OZE, k posílení energetické infrastruktury a k výstavbě plynových zdrojů. Podrobněji se věnoval útlumu využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla, což si vyžádá „dozdrojování“. Dojde-li v ČR k rychlejšímu odklonu od uhlí, než se předpokládalo, vyžádá si transformace investice okolo 3,5 bilionu Kč do roku 2030. Veřejná podpora by měla činit asi 1,6 bilionu Kč. Neděla předpokládá, že se rovněž podaří modernizovat teplárenství, to znamená nahradit výkon necelého 1 GW v elektřině a 2 GW v teple vyrobených z uhlí a postupně přejít na zemní plyn a nízkoemisní zdroje.

Ostrovní uvažování v ČR je na škodu. Tranzice dávno běží

První blok obohatil pohledem z pozice energetické geopolitiky Martin Jirušek, výzkumník z Mezinárodního politologického ústavu MU. Konstatoval, že po ruském vpádu na Ukrajinu došlo ke sblížení pohledů starých a nových členských států EU. Stará část vnímala energetickou bezpečnost prismatem trhu. Nová na ni pohlížela přes svoji historickou zkušenost. Jirušek řekl, že v ČR došlo k pozitivnímu posunu v chápání přínosů energetické tranzice z hlediska energetické bezpečnosti nejen proto, že tranzice znamená méně fosilních paliv z nestabilních regionů. Podle něho má současná polykrize, to znamená řada probíhajících konfliktů, vliv na dodavatelské řetězce, které nemálo ovlivňují každodenní život.

Výzkumník z Mezinárodního politologického ústavu také tvrdí, že energetická tranzice (jiné způsoby využívání energie, jiné druhy energie, jiné dopravní cesty…), která probíhá na pozadí těchto konfliktů, je obrovská změna, srovnatelná s průmyslovou revolucí. Uvedl, že takzvané ostrovní uvažování v české energetice je spíše na škodu, poněvadž budeme s okolními státy stále více propojeni z důvodu změny povahy celého energetického systému, který bude decentralizovaný a demokratizovaný. Bude se měnit i logika fungování sítě.

V ČR podle Jiruška stále přetrvává rezistence a neochota si připustit, že tranzice dávno běží. Trh v mnohém rozhodne sám. Jako příklad může posloužit to, že Čína zaplaví evropský trh elektromobily (data o investicích a vývoji máme nejméně deset let), přesto je tato skutečnost pro Evropany překvapením. Podle doporučení Martina Jiruška musí mít každá koncepce, tedy i česká SEK, jasný cíl. Nemůže být pouze reaktivním dokumentem.

Kritická fáze německé „Energiewende” v příštích pěti letech

Host z Německa Jörg Jasper, vedoucí energetické ekonomiky a politiky z EnBW, se ve své prezentaci věnoval německé „Energiewende“ a jejím překážkám. Upozornil, že německá energetika dnes čelí mnoha nejistotám, na něž bude vláda odpovídat většími intervencemi. Podle Jaspera se tranzice v Německu v příštích nejméně pěti letech bude nacházet v kritické fázi. Období kolem roku 2030 označil jako obzvlášť náročné kvůli postupnému odklonu od uhlí, výstavbě sítí, přechodu na vodík a budování nových plynových zdrojů. Řekl, že k dosažení ambiciózních klimatických cílů do roku 2030 je nutný bezprecedentní nárůst instalovaného výkonu OZE.

Německá vláda představila v únoru 2024 nový design trhu, takzvaný „Kraftwerkstrategie“ (KWS), který bude od roku 2028 doplněn implementací kapacitních mechanismů. KWS řeší odklon od uhlí a přechod na vodík. Uhelné elektrárny budou využívány jako rezerva. Mezi roky 2035 až 2040 by měly být plynové elektrárny konvertovány na vodík. Plánované investice do sítí (především ze severu na jih Německa včetně připojení na off shore) si vyžádají 525 miliard eur.

V roce 2045 by OZE měly tvořit téměř 100 % energetického mixu. Předpokládaná kapacita OZE je 600 GW (dnes 145 GW). Bezpečnost dodávek bude zajištěna elektrárnami na vodík, bateriovými systémy, plynovými zdroji a vodními přečerpávacími elektrárnami. Dodávky tepla budou výrazně elektrifikovány. Tepelná čerpadla by měla tvořit asi 60 % a zbytek místní a ústřední topení. Na dotaz, zda je možné, aby se Německo vrátilo k využívání jaderné energie, odpověděl pan Jasper, že renesance jaderné energetiky je vzhledem k veřejnému mínění v Německu naprosto vyloučena.

Green Deal cenu elektřiny v Evropě zlevňuje

Pavel Řežábek, hlavní ekonom skupiny ČEZ, potvrdil dopad vývoje v Německu i EU na českou energetiku. Shrnul vliv událostí posledních patnácti let na vývoj cen elektřiny. Uvedl, že největší vliv na cenu elektřiny měla a má jednoznačně výstavba OZE (pokud by se žádné OZE nestavěly, byla by dnes cena elektřiny na evropském trhu o 45–65 eur/MWh vyšší. Taktéž cena povolenky zdražuje produkci uhelných a plynových elektráren. Tento nárůst ceny je však podle něho více než kompenzován výstavbou OZE. Odstavení německých jaderných elektráren (20 GW), dnes cenu zvyšuje o 15–20 eur/MWh, Ruskem způsobený nárůst ceny zemního plynu zvýšil cenu o 20–30 eur/MWh. Řežábek uvedl, že Green Deal cenu elektřiny dnes zlevňuje. Bez něj by současná cena elektřiny namísto 90 eur/MWh byla 110 eur/MWh.

Pokud jde o odklon od uhlí, konstatoval Řežábek, že ekonomika hnědouhelných elektráren se prudce zhoršuje, což povede k omezení nebo ukončení jejich provozu v nejbližších letech (realizovaný hnědouhelný spread vychází pro rok 2027 nula). Bude třeba je nahradit jednak řiditelnými zdroji, to znamená plynovými elektrárnami, a jednak FVE a elektrárnami větrnými. Uvedl, že stále malý počet OZE v ČR se v některých dnech projevuje vyšší velkoobchodní cenou elektřiny než v Německu (24. 1. 2024 byla cena v Německu 33 eur a v ČR 77 eur). Naplní-li Německo své cíle ve výstavbě OZE jen z 80 %, cenové nůžky mezi velkoobchodní cenou v Německu a u nás se budou znatelně rozevírat. Řežábek řekl, že ČR se zcela jistě stane importní zemí, což automaticky vyplyne z německého energetického mixu. Na závěr své prezentace sdělil, že pro zajištění bezpečné dodávky elektřiny do roku 2030 je nezbytná výstavba OZE, plynových elektráren a kogenerací, posílení propojení s Německem a rozvoj akumulace elektřiny.

Lex OZE III umožní zapojení moderních technologií se silným zastoupením OZE

Na svého předřečníka navázal Svatopluk Vnouček, místopředseda představenstva společnosti ČEPS. Vyzdvihl flexibilitu a to proto, že ČEPS dnes nakupuje služby výkonové rovnováhy (SVR) od provozovatelů uhelných zdrojů. Po odklonu od uhlí bude nutné tyto služby nahradit jinými typy flexibility. Vnouček uvedl, že nedávno vládou schválený Lex OZE III umožní zapojení moderních technologií do stabilizace sítě se silnými zastoupením OZE. Jedná se o rozvoj akumulace, agregace a flexibility. Klíčem k flexibilitě bude nově budované EDC.

V souvislosti s přípravou na import elektřiny do ČR zkoumá ČEPS podle Vnoučka možnosti posílení přeshraničních vedení. S Německem připravuje dobudování vedení do Röhrsdorfu, v přípravě je rovněž vedení do SR. S Polskem a Rakouskem řeší možnosti posílení společných profilů. Podle modelů je ČEPS schopna dovážet 20–24 TWh, což představuje asi třetinu současné spotřeby.

Pro MŽP a MPO je klíčové dokončení dokumentů NEKP, POK a SEK

První blok zakončil Pavel Zámyslický, který v úvodu svého příspěvku zdůraznil, že MŽP a MPO intenzivně pracují na dokončení tří základních dokumentů NEKP, POK a SEK, které by měly být do konce června 2024 předloženy vládě, schváleny a odeslány Evropské komisi. NKEP vytyčuje řadu cílů, například snížení emisí skleníkových plynů (dle zpracovaných modelů by ČR mohla do roku 2030 překročit stanovených 55 % a dosáhnout až 62% snížení emisí).

Nejvíce diskutovaným cílem je Evropskou komisí doporučené zvýšení podílu OZE pro ČR ze 30 % na 33 % do roku 2030. Zde probíhá modelace, jakým způsobem bychom nárůstu mohli dosáhnout. Zámyslický se podrobně věnoval financování ambiciózních cílů, k jejichž dosažení bude nutné proinvestovat přibližně 3,46 bilionu Kč. Prostředky bude možné čerpat z výnosů emisních povolenek, z Modernizačního fondu a Sociálně klimatického fondu.

Nejdůležitější bude podle Zámyslického rok 2027, kdy dojde k rozšíření o dopravu a vytápění budov. Novým prvkem v sytému je CBAM, to je zpoplatnění uhlíku dovážených výrobků, které jsou v Evropě pokryty systémem ETS ze zemí mimo EU (ocel, chemikálie, cement a podobně). Proinvestováno by mělo být 100 % výnosů ze systému ETS na ochranu klimatu. Z ModF bude možné čerpat 500 miliard Kč a ze SKF kolem 50 miliard Kč. K dispozici je také 300 miliard Kč ze sytému ETS, ale vláda se stále nedohodla, jakým způsobem rozhodovat o této částce. Termín transpozic ETS1 byl konec roku 2023, proto Česku hrozí pokuty a sankce. V čerpání prostředků na dekarbonizaci je naopak ČR dlouhodobě nejúspěšnější, již bylo vyplaceno více něž 250 miliard Kč.

Jaká jsou řešení zajištění dodávek elektřiny a tepla po odklonu od uhlí?

Dopolední sérii prezentací následovala panelová diskuse, jejíž hlavní otázkou bylo zajištění bezpečných dodávek elektřiny a tepla po odklonu od uhlí, který reálně hrozí už v roce 2027. Návrhů řešení zaznělo hned několik. První je výstavba nových plynových elektráren, ale ty se zatím nestaví. Proč, vysvětlil René Neděla. Řekl, že v přípravě je sice celá řada projektů, výstavba však v době záporných cen elektřiny vyžaduje veřejnou podporu. Investoři se započetím výstavby vyčkávají, protože zatím nevědí, kdy bude podpora plynového, to znamená fosilního zdroje, která podléhá notifikaci Evropské komise, spuštěna a jaké budou její podmínky. Druhým řešením je import. Podle Řežábka má dnes ČR přebytek výkonu. České maximum zatížení je dlouhodobě okolo 12 GW, přičemž řiditelných zdrojů v ČR máme přibližně 18 GW, včetně vodních a přečerpávacích elektráren. Optimální by bylo zachovat řiditelný výkon o kapacitě okolo 13–15 GW. Bezpečnost se dnes jeví jako smysluplnější než soběstačnost, protože vyrobená elektřina z OZE, která k nám přiteče z okolních států, zejména z Německa, bude levnější a ustaví celoroční bilanci tak, jak to odpovídá trhu. Není tedy žádný důvod levnou a bezemisní elektřinu nevyužít.

Podle Vnoučka je naše přenosová soustava na dovoz poměrně dobře připravena. Dle modelů je možné importovat 20–24 TWh, což je třetina spotřeby, v maximálním hodinovém výkonu je to okolo 5000 MW. Pavel Zámyslický zdůraznil snahu o řízený proces odklonu od uhlí bez ekonomických škod. Tomáš Hüner reagoval otázkou: „Kdy se začne tento proces řídit?“ Odchod od uhlí však vyžaduje potřebnou legislativu a veřejnou podporu. Podle Neděly není zavedení kapacitních mechanismů pro uhelné elektrárny v ČR reálné, proto zaměří MPO úsilí na takzvaný dekarbonizační mechanismus.

Organizátor kongresu společnost Business Forum děkuje všem účastníkům za pozitivní feedback a partnerům za jejich štědrou podporu. Těšíme se na další ročník, který se bude konat 1. dubna 2025 v Praze. www.business-forum.cz